Tereza: z 42° na 27°
bez operace
Takový posun nezažijeme každý rok. U Terezy se sešla poctivá každodenní práce, korzet od dalších odborníků a obrovská vytrvalost. Její příběh ukazuje, co je možné – ne co se dá slíbit každému. Každá skolióza je jiná.
- Podzim 201542°, nemocnice nabízí jen operaci
- První návštěva„Vzal mě jako výzvu.“
- Půl rokuZesílila – a nejen fyzicky
- SpolupráceKrunýř od dalších odborníků, pravidelné cvičení
- Rok a půl27° – bez operace
„Naučila jsem se respektovat své limity. Když člověk zatne zuby a vytrvá, pomůže mu to lépe než zbytečné operování.“
Přečíst celý příběh Terezy
Skoliózu mi zjistili na podzim roku 2015. Měla jsem silnou skoliózu, naměřili mi 42 stupňů a jediné řešení byla pro ně operace. Nevěděla jsem, co se dá dělat. Později přišla moje máma s něčím, co by mi mohlo pomoct. První věc, kterou mi řekla, byla, že musím vytrvat. Našla na internetu někoho, kdo se na skoliotiky specializuje.
Když jsem došla za panem Debowským poprvé, nebála jsem se. On mě vzal jako výzvu, opravdu mi chtěl pomoct. Musela jsem se smířit s tím, že rovná nikdy nebudu, ale ujistila jsem se, že nechat se operovat je hloupost, pokud mě má páteř neohrožuje na normálním životě. Naučila jsem se respektovat své limity. Po každém cvičení jsem usínala v autě.
Pan Debowski se mnou poctivě hodinu cvičil. Na úplném začátku jsem se cítila tak slabá, ale za půl roku jsem zesílila, a to nejen fyzicky. Všichni v mém okolí, co mě viděli cvičit, říkali, že je to šílené. Nedokázali pochopit, jak jsem se dostala do různých krkolomných pozic.
Kdykoliv jsem donesla rentgenové snímky z nemocnice, vždycky je s námi probral, proměřil si je a srovnal se zprávami, které jsme z nemocnice dostali. Pan Debowski mi také poskytl kontakt na další odborníky. Ti mi zajistili plastový krunýř, který hrdě nosím.
Později jsme vyzkoušeli 3D sken páteře. Po roce a půl jsem se z 42 stupňů dostala na 27 stupňů. To vše díky cvičení, krunýři a panu Debowskému. Stačí pouze věřit v sebe a to předloktí nepustit…
Text Terezy, mírně zkrácený.
